První zmínku o „vídeňském řízku“ můžeme nalézt v 19. století v kuchařce Marie Anny Neudecker, kde je uveden jako „Wiener Schnitzel von Kalbfleisch“ (vídeňský telecí řízek). V jiné kuchařce, která byla tehdy rozšířená, autorky Kathariny Prato ze Štýrského Hradce (Graz) je pokrm ještě na konci 19. století uveden pod názvem „Kalbsschnitzchen“ (telecí řízek).
Je však možné, že vídeňský řízek má původ v cotoletta alla milanese. V severní Itálii se tento pokrm připravuje z o něco silnějších kotlet a do Vídně se dostal ve 14. nebo 15. století. Tato hypotéza sice nebyla nikdy potvrzena, ale Italové ví „své“.
Podle jedné legendy přivezl recept do Vídně sám polní maršál Radetzky v roce 1857, prácě z Itálie. Předtím se o tomto jídle v Rakousku nikdo nezmínil. Hrabě Attems, křídlový adjutant rakouského císaře Františka Josefa, předal Radeckému zprávu o situaci v Lombardii a na okraj se zmínil o vynikajícím telecím řízku. Po Radeckého návratu ho císař osobně požádal o tento recept. Zda je to pravda, se už asi nikdo nedozvíme, v literatuře zatím nebyl odkaz na takový průběh nalezen. Navíc existovalo ve vídeňské kuchyni před řízkem několik pokrmů, které se obalovaly a smažily v tuku, zejména známý Backhendl (smažené kuře).
V některých případech se také uvádí stejně nepodložená varianta, že obalovaný a pečený řízek přivezla na babenberský dvůr ve Vídni byzantská princezna.